Třeneři
Josef Jandač se narodil 12. listopadu 1968 ve středočeském Berouně. Od malička však vyrůstal ve vísce Chrustenice u Berouna, kde také poprvé obul brusle. V necelých osmi letech přešel na berounský zimní stadion, kde se zařadil do přípravky tamního týmu. Ve čtrnácti letech si jej z Berouna vytáhlo do svého dorosteneckého týmu prvoligové Kladno.
V přední hokejové baště tehdejšího Československa však vydržel jen tři roky. Kvůli studijním povinnostem se vrátil do Berouna, kde od sedmnácti let nastupoval za seniorský tým, jemuž v roce 1993 pomohl postoupit do první ligy.
Po zdravotních i rodinných problémech se však rozhodl ještě v témže roce ukončit hráčskou kariéru. Z hokejové scény ale neodešel. Na Štědrý den roku 1994 podepsal svou první profesionální trenérskou smlouvu. Ve čtyřiadvaceti letech se stal hlavním koučem Berouna, který v soutěžním ročníku 1995/1996 dovedl až do semifinále první ligy proti Becherovce Karlovy Vary, která později neúspěšně bojovala o postup do extraligy.
To už však za sebou měl první vybojovaný titul v kariéře. V květnu roku 1995 provedl jihokorejský celek Seok Top Soul vyřazovacími boji tamní soutěže až ke konečnému vítězství. V Korejské republice také založil svou hokejovou školu, která úspěšně funguje dodnes.
V Berouně působil Josef Jandač tři roky ve funkci hlavního kouče, jeden ročník byl i sportovním manažerem klubu. V říjnu roku 1998 se ale rozhodl pro odchod, když přijal výzvu z Kralup nad Vltavou. Tým, jenž dva roky předtím neúspěšně válčil s Duklou Jihlava o účast v extralize, se po sedmnácti kolech potácel na předposlední příčce. Trenér Jandač nahradil po šestnáctém kole na trenérské židli zkušenějšího Zdeňka Müllera a mužstvo dovedl na konečnou sedmou příčku.
Po sezoně opět vyrazil do Korejské republiky, aby dosáhl dalšího triumfu. Tentokrát svému mužstvu pomohl získat titul v univerzitní lize, která je v korejských podmínkách ceněna více, než první liga. Když se v květnu roku 1999 vrátil do Čech, zjistil, že kralupský hokej opustil jeho generální partner Kaučuk a tým ze dne na den zanikl. Proto Josef Jandač přijal v létě nabídku slávistického generálního manažera Jaromíra Látala, aby se ujal trénování dorosteneckého mužstva.
V roce 2000 se ještě jednou v kariéře vrátil do Berouna, ale po skončení ročníku střední Čechy definitivně opustil a podepsal smlouvu s ambiciózním celkem Bílých Tygrů Liberec. Stačil mu jeden jediný rok, aby severočeský celek dotáhl do nejvyšší soutěže. Na jaře roku 2002 Jandačův tým postupně přehrál Kadaň, Chomutov, v prvoligovém finále si poradil 3:1 na zápasy s Duklou Jihlava a v baráži přejeli Liberečtí i silné Kladno.
Úspěšně období pod Ještědem ukončila tragická událost z 15. na 16. září 2003, kdy spáchal sebevraždu útočník Pavel Kábrt. Ztráta člověka, který ještě den předtím sdílel s ostatními kabinu a ani náznakem na sobě nedal znát, co se v něm odehrává, týmem otřásla. Mužstvo se dostalo do hlubokého výsledkového útlumu a po prohře na ledě Zlína v 17. kole se Josef Jandač rozhodl po domluvě s vedením klubu na svůj post rezignovat a v klubu nadále působil v roli sportovního manažera.
Touha po trenérské práci jej v červnu roku 2004 nasměrovala do Českých Budějovic. Jihočeský klub se propadl do první hokejové ligy a mocně toužil po návratu. Josef Jandač jej měl dovést zpět mezi elitu a nakonec to dokázal. Umně poskládaný tým, navíc ozdobený hvězdami ze stávkující kanadsko-americké NHL, vybojoval postup do extraligy.
Sezona však Jandačovi vzala hodně sil. Dlouho zvažoval, zda v práci pod Černou věží pokračovat, ale v květnu roku 2005 nakonec kývl a prodloužil s Českými Budějovicemi smlouvu. Prakticky nově poskládaný celek pod jeho vedením zaskočil celou Tipsport extraligu. Do play off se sice Jandačovi hoši dostali až na poslední chvíli z osmé pozice, ale ve vyřazovacích bojích si poradili s dřívějším Jandačovým chlebodárcem z Liberce a v souboji o finále notně potrápili Slavii Praha.
I v dalším soutěžním ročníku se parta okolo Josefa Jandače semkla a patřila k nejlepším celkům O2 extraligy. Jihočeši dokončili základní část na třetím místě, když se o stříbro prali právě s Pardubicemi, které nakonec měly o tři body více. Ve čtvrtfinále play off se Českým Budějovicím povedla oplata – porazily Slavii Praha 4:2 na zápasy, v semifinále změřily síly s Pardubicemi.
Tato série nabídla velmi pohledné zápasy, všechny se hrály fér bez nějakých zákeřností. Pardubice v úvodních dvou domácích duelech vyhrály, povedlo se jim zvítězit jednou na jihu Čech a doma mohly po pátém utkání slavit postup do finále.
V minulé sezoně se hokejistům HC Mountfield České Budějovice opět povedl posun dopředu. Svěřenci Josefa Jandače sice odstartovali do ročníku porážkou na ledě Slavie Praha, pak je ale deset výher v řadě katapultovalo do čela naší nejvyšší soutěže. Tam Jihočeši nesetrvali, o první pozici se prali se Slavií Praha a Libercem. Po 38. kole a výhře v Litvínově však elitní postavení v základní části nepustili.
Jandačova parta si vítězstvím v základní části zajistila účast nové evropské soutěži – Lize mistrů. Ve čtvrtfinále play off se Jihočeši vyrovnali s tuhým odporem Kladna, které porazili 4:1. V semifinále ale nestačili na největší překvapení ročníku – Karlovy Vary, které vyhrály 4:3 na zápasy.
V červnu roku 2008 se Josef Jandač stal asistentem trenéra české hokejové reprezentace, se kterou zaznamenal svůj největší trenérský úspěch: zisk titulu mistra světa v roce 2010 v Německu. Po působení u reprezentace s Vladimírem Růžičkou měl namířeno do KHL, kde se měl stát trenérem ukrajinského týmu Budivelnik Kyjev. Tým ale nakonec nebyl přijat do KHL a Josef Jandač se na spolupráci dohodl v HC Eeton Pardubice.
Hokejisty Pardubic dovedl Josef Jandač k pátému místu v základní části. V play off se Eatonu pod jeho vedením povedlo postoupit do semifinále přes Zlín (4:0 na zápasy), aby poté Východočeši nestačili na Vítkovice, kterým podlehly 1:4 na zápasy.
Po jedné sezoně v Pardubicích přijal nabídku pražské Sparty, která se o jeho služby ucházela dlouhodobě. Spolu s asistenty Richardem Žemličkou a Patrikem Martincem získali s týmem Prezidentský pohár, ale v play off vypadli ve čtvrtfinále s brněnskou Kometou.
Pro sezonu 2012/2013 přijal po dlouhých lákáních Josef Jandač nabídku z KHL, když se upsal nově vzniklému klubu HC Lev Praha. Po snovém vstupu do sezony, kdy tým dokonce vedl tabulku KHL, se přestalo dařit a série osmi porážek ukončila Jandačovo angažmá. 6. listopadu 2012 se vrátil na lavičku Sparty, když se na jeho dosavadní místo posunul trenér Václav Sýkora.
Jan Votruba - asistent trenéra
Jan Votruba se narodil 2. února 1962 v Děčíně. V devíti letech začínal tamtéž s hokejem a ve svých 18ti letech přestoupil do Slovanu Louny, kde byl zařazen do A-mužstva, které v té době hrálo I. hokejovou ligu. Po dobu základní vojenské služby hrál za VTJ Litoměřice v první hokejové lize. Poté se vrátil zpět do Děčína, kde měl v roce 1990 těžkou autohavárii a musel ukončit hráčskou kariéru. I proto se relativně brzy začal věnovat trenérské práci. Začínal u žáků, po boku svého otce, poté vedl tréninkové středisko mládeže v Ústí nad Labem.
V roce 1994 dostal nabídku absolvovat stáž ve Švédsku, kterou spojil se svou diplomovou prací na téma švédská obrana. Při této stáži mu bylo nabídnuto trénovat extraligové juniory a následně ve Švédsku zůstal dalších sedm sezon. V listopadu 2004 obdržel nabídku od extraligového Znojma, kde působil po boku Miloslava Hořavy jako asistent až do roku 2007. V roce 2006 se Znojmem získal bronzovou medaili. Současně v sezoně 2005/2006 působil jako asistent u českého národního mužstva do 20 let, následovaly štace v Mladé Boleslavi, Ústí nad Labem a Pardubicích, kde se podílel na zisku extraligového titulu. Společně s Václavem Sýkoru vedl v části sezony 2010/2011 SKA Petrohrad nejbohatší klub Evropy. Po angažmá v Chomutově se 15. května stal asistentem trenéra HC Sparta Praha. Když se 3. října 2012 stal novým hlavním koučem Sparty Václav Sýkora, ponechal si jako asistenta právě Votrubu, s nímž v minulosti již spolupracoval. Votruba zůstává asistentem ve Spartě i po návratu Josefa Jandače.
Radek Tóth - trenér brankářů
Patřil k vyslancům, kteří v Německu šířili slávu českého hokeje. Radek Toth se narodil 5. ledna 1968 a hokejově vyrůstal na Spartě, kde se sešel třeba s Františkem Kučerou či Pavlem Geffertem. O tom, že má talent, přesvědčil už na mistrovství světa hráčů do osmnácti let v roce 1986, kdy byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje.
Vojnu si odkroutil v Trenčíne, po ní nastoupil v roce 1990 v Českých Budějovicích. Po jednom ročníku se vrátil do Sparty, kde v následujícíh třech letech kryl záda jiným gólmanům. „V dorostu jsem měl úspěchy, ale když to vezmu celkově, tak mezi dospělými to nikdy nebylo úplně ono. Nestal jsem se jasnou jedničkou. Ve Spartě dostával přednost Ivo Čapek,“ říká. Přesto má medaili, v Holešovicích byl součástí kádru, který na jaře 1993 vybojoval poslední federální titul.
V létě 1994 zanechal vysedávání na sparťanské lavičce a namířil si to k městskému konkurentovi. „Mám mistrovský titul, ale ve Spartě jsem neviděl moc perspektivu. Když přišla nabídka ze Slavie, říkal jsem si, že by to mohlo být parádní řešení. Hned v prvním přáteláku před sezonou jsem si ale zranil loket a musel na operaci. Stál jsem pět měsíců a pak se do toho nemohl pořádně dostat. Takže ani tohle angažmá nebylo podle mých představ,“ líčí.
V roce 1997 přestoupil do Kladna, ale ani tam nezískal pevné místo mezi tyčemi. Rok 1998 se pro Totha stal přelomovým. Opustil Česko a upsal se Essenu, hrajícím Bundesligu. A hned pomohl klubu k postupu do nejvyšší soutěže – DEL. „Sezona 1998/1999 byla vůbec moje nejlepší. Vyhlásili mě gólmanem roku v lize, uspěl jsem i v německé obdobě naší Zlaté ankety. Ačkoli jsem hrál nižší soutěž, skončil jsem na druhém místě. Toho si hodně vážím,“ přiznává.
V Německu zůstal až do roku 2005, pak byl nucen kvůli potížím s kolenem ukončit kariéru. O dva roky později mu František Kučera nabídl místo trenéra brankářů v Letňanech a Toth ho přijal. V roce 2010 se pak přesunul do svého bývalého působiště v Holešovicích. „Jsem totiž sparťan! Zažil jsem v ní moc hezké chvíle.“